Již opět z věže zaznívá
Hornická lidová - klidně

1. Již opět z věže zaznívá tichounké zvonečku lkání,
již uchop se každý kladiva a měj se k dolování.
/: Obejmi každý milku svou a rozejdi se s předrahou
a k nebi vznes se duch! Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh! :/

2. Spěcháme s myslí veselou v podzemní světa říše,
a každý má se k práci své , čilostí vše jen dýše.
/: Slyšet je prachu rachoty, kladiv, želízek klepoty
a kol a strojů ruch! Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh! :/

3. A když poslední chvíle nám zaznívá do noci temné,
vždy dlí nad námi nebes pán, jež má nás v moci své věrné.
/: Sbohem buď milko, pláče nech, pozbude horník strastí všech
a k nebi vznese se duch! Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh! :/


   Překlad německé stavovské písně "Schon wieder tönt vom Schachte her", kterou zaznamenal báňský hejtman v Tarnovicích již v r. 1827. V r. 1837 byla uvedena v rukopisném zpěvníku K. Spiske v Bianské Štiavnici. Zde si ji také zaznamenal do svého zpěvníčku v r. 1857 J. Hrabák pod názvem "Tatnowitzer Lied". Další variantu známe z Kladna ze zpěvníku K. Hofticha. První český překlad je v příbramském česko-německém zpěvníku z r. 1895, v r. 1897 je otištěna v Pražském kalendáři pro lid hornický a hutnický, v r. 1898 v "Hornických písních", které vydal spolek "Prokop". Podle informací zpěváků v terénu byla píseň známa horníky už před devadesátými léty předminulého století.